Výchova koček (Návyky hygieny, toalety)

Výchovame-li kočku v domě, musíme ji naučit návyky hygieny, především používání toalety na vyhraněném místě.

Chováme-li kočku v domě, musíme ji naučit návyky hygieny, především používání „toalety“ na vyhraněném místě. Máme-li doma koťátko, musí ovládat určité reflexy již ve stáří 4 až 6 neděl. Výchovu koťat začínáme tak, že metodicky, několikrát denně, v pravidelných intervalech nutně kotě vysazujeme na místo, k tomu určené. Místo pro toaletu doporučujeme vybrat předem, abychom jej nemuseli měnit. Kočičce je třeba přidělit v domě klidné a tiché místečko, kam je žádoucí předtím umístit přiměřenou podestýlku pro toaletu, kterou impregnujeme vůní.
Jako podestýlku pro toaletu je možné použít písek, piliny, staré noviny nebo jakýkoliv jiný savý materiál. V současné době máme velký výběr nejnovějších materiálů, umožňujících zajištění hygienického zařízení obydlí. Nejčastěji vlastníci koček využívají pro kočičí toaletu misku – vaničku. Přesto však nejdůvtipnější kočky potěší své majitele tím, že používají výlevky nebo přímo záchodové mísy. Samozřejmě, že nejlepší by bylo pouštět kočku ven. Avšak tam na ni číhá mnoho nebezpečí a v podmínkách vysoko podlažních domů je toto prakticky zcela nemožné.
Čistit toaletu je možné mycími prostředky, teplou vodou s přidáním octa. Opakovaně nastává chvíle nečistoty, která je v každém případě spojována s psychickou indispozicí zvířete. K fyzickým dezorientacím je možné počítat nemoci ledvin a močového měchýře, poruchy funkcí trávicího traktu nebo napadení vnitřních parazitů. Příčina může být i v nečistotě a fyzické slabosti (především u starých koček) nebo nezvyklém prostředí. Potrestání se v takovém případě vylučuje. Po odstranění příčiny nečistoty se návyky opět navrací.
Příčinami psychické indispozice může být nesprávné zacházení majitele, dlouhodobá opuštěnost v domě, dočasná péče cizího člověka, pořízení nové kočky nebo jiného domácího zvířete, a mnohdy dokonce i narození novorozence v rodině. Stresové situace (např. první útěk, očkování, zápas se psem, první páření), také mohou vést k dočasné nečistotě. Proto, abychom dosáhli vytyčených výsledků ve výchově koťat, je nutné se vyzbrojit trpělivostí, rozumem i fantazií. To ovšem také vyžaduje znát chování a životní potřeby svého svěřence. Majitel nemůže polidšťovat ani své zvířátko, ani jeho chování a návyky. Teprve při svém správném hodnocení může počítat s důvěrou a náklonností své kočičky.
Ve výzvách s kotětem je zapotřebí především trpělivost a klid. Přítulnou intonaci hlasu musíme používat mnohem častěji, než ostré křiky a nervózní chování. Důležitá je také přiměřená a pravidelná strava, každodenní procházky a hry, které utvářejí normální a návykový režim kočičího života. Zvíře na svém pánovi hry vyžaduje, neboť v těchto hrách probíhá jeho výchova – kotě se učí plnit nařízení a získává užitečné návyky.

První dny koťátka

Když přinesete kočku domů: Vypusťte jí do místnosti/ místností, kde je její toaleta a mističky. Tedy zřejmě předsíň (a WC) a kuchyně. Pokud je kočka krotká, jako první ji posaďte na její toaletní misku. Bude se na vás koukat, jako že jste na hlavu… ale zapamatuje si, kde WC hledat. Tento "cvik" je třeba, především u kotěte, v průběhu pár hodin ještě několikrát zopakovat. Pokud kočka WC použije, velice pochválit. Kočku je potřeba nechat v klidu vše projít a očichat, pro ni je stěhování velká změna a na mazlení zřejmě nebude mít hned náladu. Ona na rozdíl od vás neví, jestli je ráda, že je u vás, je na tom podobně jako dítě první den na letním táboře. Buďte prosím trpěliví. Vodu by měla mít k dispozici ihned, nakrmit je jí lépe až poté, co se seznámí s prostředím (malý "úplatek" pro seznámení s rodinou). Když je kočka dobře "zabydlená" (několik hodin i dnů) a trefí spolehlivě na své WC, pouštíme jí postupně do dalších částí bytu. Místnost, kam nemá mít přístup, musí být "tabu" hned od začátku.

Úplně plachou kočku raději nastěhujeme do jednoho (lépe neobydleného) pokoje i s WC, mističkami s jídlem a vodou atd., necháme ji v místnosti v otevřené přepravce, "nevysýpáme" ji a nenutíme vylézt. Až se odhodlá, její první kroky povedou do úkrytu. V tom bude zřejmě trávit veškerý čas, kdy budete v místnosti, a to několik dnů i týdnů. Nenuťte ji násilím, lákejte na krmení, přemlouvejte, vlídně na ni promlouvejte... I z takových koček už se stali po čase velicí mazlíci.

Pokud kočce hned poskytnete úkryt (krabice s dírou, jedna na zemi, druhá na skříni, textilní pelíšek "kukaň") a nebudete tam za kočkou "lézt" - bude pro ni bezpečný, nebudete jí muset páčit zpoza skříně, zpod pohovky a navíc ji v nouzi v krabici snadno chytíte.

I nebojácná kočka ocení schovávačku, těžko si hned ustele na polštářku všem na očích. Ven pouštějte kočku až poté, co bude doma dobře zvyklá, nejméně měsíc musí být pouze doma, jinak hrozí, že uteče a ztratí se.

Vypouštět kočku ven je vhodné pouze v bezpečných lokalitách, daleko od rušných komunikací, psích promenád a zlých lidí. Kočku pouštíme ven zásadně až po kastraci!

Totéž riziko hrozí u koček pouze "na ven". I ty je nutno napřed držet zavřené, aby si zvykly na změnu, přestaly mít snahu vrátit se do původního místa, "očichaly, obhlédly a oposlouchaly terén". Jinak vyděšeně vyrazí ven, přes psy z okolí a místní vůči vetřelci ne zrovna přátelské kočky, atd. se už nedokážou vrátit zpátky k žrádlu domů. Je potřeba aby byly 3 - 4 týdny doma, nebo v (použitelné) prádelně, kotelně, garáži, půdě, verandě.., je v nouzi možno i půjčit si od nás skládací voliéru. Ta chvíle nesvobody za pozdější svobodu a spokojený život stojí.

Co koťátko potřebu

Škrabadlo-deska obalená kobercem zavěšená na stěně

Misku na vodu(těžká nejlíp železná),na jídlo

Pelíšek

WC-na skrytém místě s pilinami