Vítězslav Hálek
Vítězslav Hálek (1835-1874) se narodil 5.4.1835 v Dolínku u Prahy. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Humanitní předměty a studentské prostředí, kde se utvářeli literární kroužky probudili v Hálkovi touhu po umělecké činnosti. Rodiče si sice přáli mít syna kněze, ale to Hálek odmítl. Vystudoval filozofickou fakultu, ale studia nedokončil – rozhodl se být spisovatelem. Od založení Národních listů roku 1861 byl jejich redaktorem. Aktivně pracoval v Akademickém čtenářském spolku a v Umělecké besedě. Redigoval edici původních a přeložených románů Slovanské besedy a po Mikovcovi časopis Lumír, který přeměnil v Zlatou Prahu – toužil vytvořit nový český list. S Janem Nerudou začal vydávat Květy, v letech 1867-72 je řídil sám. Dále s Nerudou vydával časopis Lumír. Spolu s Nerudou a Schulzem byl pověřen řízením sbírky Poezie světová. Zemřel náhle a brzy na zápal plic 8.10.1874 v Praze. Jeho tvorba měla velký ohlas, protože odpovídala náladám a myšlenkám tehdejší doby. Vynikl jako lyrik citové touhy a smyslového okouzlení
Dílo:
§ Večerní písně
Dramata:
§ Záviš z Falknštejna
§ Král Vukašín
§ Sergius Catilina
Na dramatickou tvorbu a na lyrickoepické básně jako byl Goar, Černý prapor, Dědicové Bílé hory se však brzy zapomnělo.
Uměleckou životnost však neztratily Hálkovy obrázky ze života vesnice. Nejznámější z jeho počátečních povídek je:
Muzikantská Liduška (1861), Pod dutým stromem (1872), Na statku a v chaloupce (1871), Na vejminku (1873), Poldík rumař (1873), „Študent“ Kvoch (1874).
Souběžně s povídkami psal i menší veršovanou epiku. Sbírka těchto básní byla později vydaná jako Pohádky z naší vesnice. Jedná se o soubor balad a romancí, které zobrazují veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu.
V přírodě – trojdílná sbírka obsahující lyrické písně. V této knize Hálek představuje život, který je v dokonalém souladu s řádem přírody.
Nadějnou tvorbu Vítězslava Hálka byla přetržena náhlou smrtí.
Žádné komentáře:
Okomentovat