REFERÁT NÁRODNÍ DIVADLO

Národní divadlo Praha

O vystavění kamenného divadla se začalo uvažovat už v roce 1844 na poradách vlastenců v Praze a stavba se začala realizovat žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let – v dubnu 1851 – vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek.

Lidé kolem Sladkovského, Tyrše, Nerudy a Hálka vyzvali třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 začaly práce na staveništi.

Hrdě se vypíná nad řekou Vltavou (roh křižovatky ulic - Národní třída a Divadelní), kde pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů předurčil nádhernou polohu divadla proti panoramatu Hradčan, zároveň však svou stísněností a tvarem vytvořil těžké podmínky pro autory budovy. Národní divadlo stojí již více než sto let nad řekou Vltavou. Vždy bylo chloubou českého národa, na jeho vybudování se sbírkami podílely široké vrstvy lidu.

Myšlenka vybudování důstojného kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze a začala se realizovat žádostí předloženou 29. ledna 1845. Privilej byla udělena již v dubnu 1845. Pokusy o její realizaci ale začaly až o 60 let později, krátce po porážce buržoazně demokratické revoluce v roce 1848. V čele organizace "Sbor pro zřízení českého Národního divadla v Praze" (založeno r. 1850), řídícího orgánu velké národní akce, stanul jako první předseda František Palacký. V dubnu 1851 vydal Sbor první veřejné provolání k zahájení sbírek.

Skromná prozatímní budova byla postavena na jižní části divadelního pozemku architektem Ignácem Ullmannem a otevřena 18. listopadu 1862. Proti tomuto aktu se zvedla velká vlna odporu, která prosazovala postavení řádného reprezentačního divadla. Později se budova stala součástí stavby definitivního Národního divadla. Architekt Josef Zítek vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 mohly začít práce na staveništi. 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů. Základní kameny byly dovezeny z osmnácti míst naší republiky (např. Blaník, Buchlov, Hostýn, Lipník, Radhošť, Trocnov, Vyšehrad, Žižkov). Slavnostní projev přednesl JUDr. Karel Sladkovský, první poklep provedl František Palacký. Po něm následovali mnohé významné osobnosti (např. Purkyně, Smetana, Rieger apod.).

Stavba pak pokračovala pomalu, kvůli neshodám ve Sboru a nesouladu dalších peněz se sbírek, bazarů, loterií apod. s potřebami krytí skutečných stavebních nákladů. Náklady v roce 1877 již přesáhly milion zlatých, dvojnásobek proti původnímu rozpočtu, ale Sbor musel ještě zajistit prostředky na různé konečné úpravy a výzdobu divadla.Vyvinul poslední aktivitu, získával další peněžní dary a zdarma poskytovaný stavební materiál. V letech 1878 - 1881 se pak již pracovalo výhradně na výzdobě divadla. Josef Zítek uzavřel divadelní prostor, hlediště a jeviště do jednoho celku, zastřešeného mohutnou kupolí. Nároží vytvořil ze dvou schodišťových pylonů, zakončených Schnirchovým sousoším trig řízených Viktorií.

Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. 12. srpna 1881 došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli a jiné významné části divadla.

Požár - celonárodní katastrofa - vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky. Již za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Kvůli neshodám po katastrofě byl architekt Josef Zítek odvolán a rekonstrukční práce prováděl jeho žák architekt Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem přitom respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do jediné, jednotné. 18. listopadu 1883 byla slavnostně otevřena budova Národního divadla pro tuto příležitost zkomponovanou Smetanovou operou Libuše. Budova sloužila bez velkých přestaveb skoro sto let. Až 1. dubna 1977 bylo Národní divadlo představením Jiráskovy Lucerny na více než šest let uzavřeno. Bylo rekonstruováno za vedení hlavního projektanta ing. arch. Zdeňka Vávry. Rozsáhlá přestavba spojená s dostavbou okolí divadla byla ukončena 18. listopad 1983. V tento den byla historická budova opět představením Smetanovy Libuše znovu otevřena.

Do Národního divadla neodmyslitelně patří slavnostní opona, dílo malíře Vojtěcha Hynaise. Byla namalována za tři měsíce v roce 1883. Váží 180 kg a bylo na ní spotřebováno 26 kg barev. Další, jedny z mnoha velmi důležitých zdobných prvků divadla, jsou rovněž obrazy na omítce ve foyeru, tj. Ženíškův triptych o umění na stropě, Alšovy lunety na stěnách a lunety v Liebscherově předsíni před foyerem na prvním balkóně, dále obrazy od Vojtěcha Hynaise na prezidentském schodišti, obrazy v prezidentské předsíni od Julia Mařáka a v prezidentském salonku od Václava Brožíka. To ale samozřejmě není celá výzdoba divadla. K Národnímu divadlu patří ještě další významné budovy: Tylovo divadlo , bývalé Stavovské, kde měla premiéru Mozartova opera Don Giovani. Po osvobození bylo připojeno Smetanovo divadlo a v roce 1958 experimentální scéna Laterny Magiky.

Dnes můžeme vedle historické budovy Národního divadla vidět i budovu Nové scény, jejíž činnost byla zahájena hrou Strakonický dudák. Jeho dnešní podobu tvoří tři umělecké soubory - opera, balet a činohra - které střídavě vystupují v historické budově Národního divadla, ve Stavovském divadle a v Divadle Kolowrat. Národní divadlo pomohlo uchovat a rozvíjet to nejdůležitější - český jazyk a české hudební a dramatické cítění a myšlení.

V 70. letech 20. století se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlá rekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova, jednak byl zmenšen Voršilský klášter a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jako Nová scéna ND. Přesto i po této rekonstrukci historická budova nadále chátrá a bude nutné ji znovu opravit.